Diagnostika dítěte předškolního věku

Diagnostika dítěte předškolního věku

Publikace Diagnostika dítěte předškolního

věku je zaměřena na sledování a rozvoj následujících

oblastí:

• motoriky, grafomotoriky

• zrakového vnímání

• sluchového vnímání

• vnímání prostoru

• vnímání času

• základních matematických představ

• myšlení a řeči

• sociálních dovedností

• sebeobsluhy (samostatnosti)

• hry

Publikace Diagnostika dítěte předškolního věku

se orientuje na populaci předškolních dětí. Čtenáři

jistě budou rodiče – jsou prvními učiteli

s nezastupitelnou úlohou pro pozdější vzdělávání.

Zpravidla věnují pozornost vývoji svého dítěte

a mají zájem dozvědět se více. Chtějí je dále rozvíjet,

chtějí vědět, jak na to.

Publikace bude dobře sloužit i učitelkám mateřských

škol. Pro svůj úkol – doplňovat rodinnou

výchovu a v úzké vazbě na ni zajistit dítěti dostatek

mnohostranných a přiměřených podnětů

k jeho aktivnímu rozvoji a učení – se učitelky

potřebují dále vzdělávat a rozvíjet své diagnostické

dovednosti. Tato publikace jim může být

přínosná. Ve shodě s pojetím autorek není cílem

předškolní diagnostiky „nálepkování“ dětí. Je to

prostředek pro zajištění odpovídající vzdělávací

nabídky a vhodného pedagogického vedení.

Publikace poutavou a nenásilnou formou poskytuje

rodičům i učitelům informace, jak probíhá

vývoj dítěte od časných etap do věku školního,

co by mělo dítě zvládat v předškolním věku, kam

by mělo „dojít“, než nastoupí do školy. Nabízí

inspiraci pro přímou práci s dítětem, vycházející

z jeho vývojových potřeb, a dává možnost, jak

je zjistit. Zde je těžiště publikace, nebo_ rodiče

či učitelé mohou sami vývojovou úroveň dítěte

diagnostikovat.

Diagnostika vychází z průřezových vývojových

řad (ve většině případů se jedná o informace,

v jakém věku by mělo dojít k upevnění dílčích

dovedností). Byly konstruovány na základě dlouhodobé

poradenské zkušenosti autorek. Samy

autorky upozorňují, že při jejich užití je potřeba

být obezřetnými. Údaje o obvyklém dosažení

dané dovednosti či schopnosti se netýkají všech

dětí beze zbytku. Existují odchylky ve vývoji,

které nemusejí být známkou vážného opoždění

dítěte. Nemělo by proto docházet ke zvýšenému

tlaku na dítě vzhledem k nedosažení uvedených

věkových norem. Materiál by měl být inspirací

rodičům i učitelům pro přímou práci s předškolními

dětmi, nikoli „dogmatem“.

Diagnostika nemůže být jednorázovou záležitostí,

předškolák je ve svých výkonech závislý na

okamžitém nastavení a vyladění. Korigovat různá

zkreslení (neschopnost či nezájem se v daném

okamžiku požadovanou činností zabývat) pomáhá

opakované sledování. V případě závažných

odlišností od popsaného vývoje či odchylek ve

více oblastech je vhodné obrátit se na poradenská

nebo klinická pracoviště pro „odbornou“

diagnostiku i doporučení navazujících intervencí.

Přeji nové publikaci hodně čtenářů a čtenářům

hodně inspirací!

PaedDr. PhDr. Anna Kucharská, Ph. D.

katedra pedagogické a školní psychologie

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy